BÍLÉ KVĚTY TVÉHO TĚLA
Bílé květy tvého těla
Autor:
Ludwig Jordan 10.12.2005
Agýistická balada o princezně Dianě
° 1
ozvěna
...ó milá
právě ve víru
bílé květy tvého těla
zastihl smutek
tvé bílé ruce
dva listy platanu
přeskládané
bez dechu...
němým zrakem
zastřena víčka
vlahou vlajkou
opřena o brvy
bezmyšlenkovitá
vůně kytic a věnců
rozprášena do hladin
trav savany Nevady
pod křídly kondora
kopyty stád
poznávám
zvířenou touhu v srdci těla
třesoucí naději v duši
až ke mně doletěla
ozvěna těla
obejmi hmatem
ten svítící bod !
° 2
bermudský
tříuhelník
sen
těžký jako vír
bermudského tříuhelníku
vtáhl mě pod hladinu
modelce líbám
línou kůži stínů
a pěšky
pospíchám do výkřiků
ve vhodnou půlhodinku
než doběhnu a zbrzdím
v smyku
mé barvy
blázní mi na paletě
procitám
parlament volí
div se světe
° 3
podané bílé ruce
á, á, á
bílá, křehká, posvátná
nehmotně jen mi zníš
šum lesů, pel blizny
hostie do rtů položená
dychtivá mladá žena
tušený obrys těla
čajka k obloze vyletěla
skloněná štíhlá šíje
v náručí v prsou mi je
bázlivé moudré oči
úsměvům neodloučíš
podej tvé bílé ruce
k doteku, dotek srnce...
° 4
vidím více z tebe
v životě
který jsem navždy opustil
kveteš
a všechno obyčejně
je i neobyčejné
hledíc
rozbitou duší
vidím více
z tebe
***
in life
which I am for ever left
flowerage
and all usually
is and isn't
common
with smash soul sight
see more
from you
° 5
svlékni se z bolestí
někdo mi kdysi řekl :
když cítíš únavu
kup si balónky
sedni
zavři oči
a nech se volně unášet
do "kamkoli", —
to vylepší náladu
a odstraní bolest...
***
somebody me once said :
when with feel awearied
buy breathalyzer
sag
shut an eye
and run with freely carry away
to the "anywhere", —
is said it touch up moods
and abstracting fatigue... .
° 6
v objetí identity
jsme čísly
na tiskopisech statistiky
jsme někdy
vedeni i jako lidé
ve fanatismu evidence kliky
zář lásky výjde
jak oheň v rozpálených myslích
kde po slovesu ...miluji
je...pomůžu ti
nejkrásnějším slovem planety
...ještě že držím se tě
v objetí...
***
we are numbers
on form statistics
we are sometimes
led and humanly
in fanaticism accounting
press-groups
glare loves heady
how fire in glowing mind
where after say ...love
is ...makeshift you
most beautiful in a word planet
...even that adhere to you
in embrace...
° 7
žalm flauty
když smutníš skleslá
kaštaních vlasů
peřej
na prsa mi klesá
není to moje vina
že jsi jiná...
dnes
jako snivá lady
do chrámu
tvou duší přejdi
žalm flauty tam
naše viny skryje
na tichém místě
poblíž sakristie
výjmi mé srdce
polož na lavici
prohlédni
zdali ještě žije
snad jsem ježíš spící
popáté když zvon bije
s tebou pod zvonici
sejmi z něj otisk
sněhobílé ruce
budou skládat účet
tiše a zbožně
na klekátko klekni
do sebe pohlédni a řekni
mám tě ráda Bože...
není to moje
ani tvoje vina
že než se
duše čistou stane
bůh chce mít
viny odevzdané...
° 8
tvá slova z prsou
derou se ke zpovědi
slova
všechno vědí
jak miluješ
a nenávidíš mezi prsty
jak v dýmech ztroskotáváš
v lodi
kterou neopustíš
můj bůh je víra
dá ti sílu
zestárnout v desítkách let
zbohatnout ze sta básní
tisícky příběhů
obdařit dušezpytní trýzní
v ohni
v němž trpíš
žízni
zchudlá o úsměv
odvahu se vzdát...
° 9
lidská vůně
než uklidíš dům
a tělo navlíkneš
do bílých šatů
krev tváří se ti připozdívá
tak nalíčíš je dvacet leté
v zrcadle do růžova
flakónkem vonícího prášku
dvěma kapičkami Chat Noir
do místa
za každým ouškem hlavy
kde hromadí se tuk
a pravá lidská vůně
rozbíjející mýtus krásy
pracně tvořený
tam prýští důkaz
že nejsme lidé z nebe
že žijem vedle sebe
s sebou
a navždy každou vteřinu
důkaz
že ty jsi ta
kterou lze milovat
ve vůni lidské
ostré čpavé
živou čišní
není to moje vina
že jsem jiný
hříšný...
° 10
společně
dost jsme si pohráli
s ocasní ploutví
již stoupám z akvaria
osouším si vlasy
mé tělo chvílemi
o ničem jakoby nevědělo
ducha konejší
něhou odmění
spíchnu jen
snídaně do postele
fajn
pro žaludek teplé pití
tvůj úsměv jako hřeben
k vlasům svítí
na pelest sis' je
proudem rozpustila
než svineš slunce do drdolu
moderní síla
k tichým slovům
než posnídáš
rád ti je sčísnu
pohyby zvláštními
navlíknem do přírody džíny
milovat motýly a ty mi
odpustíš
že jsem jiný...
° 11
s tebou si hrát
místo bot
křídla vezu
do oblak
jak zvony klembají
podemnou jezera ruské tajgy
svět racků
kříž krážem létají
zas nebudu si s tebou hrát
tvou hlavu
ve svém klínu mít
zářících vlasů slunovrat
ústy laskat a něhou políbit
zas hnědé oči neutonou
ve tvém úsměvu
ani bílé vlasy
ten dechem rozevlátý sníh
jen něžné ruce
na stojanu
zhnětou hlínu prsou tvých
ve tvářích představy
tvou podobiznu nosím
v ní pohled strohý
stopy sádry otisků
nikdy má usta
nevetknou se
do tvých rtů
a prázdný svět
už není znova
říkala's, že
můžeme se spatřit hned
jako slepec
hmatám skrze slova
prázdných vět
tak letím k severu
k závějům
North Carolina
země padlých andělů
mrazů a prohřešků
do tmy
co opět do ní
v tobě vcházím
rty chutí slaně
hledám světlo, sirku
si'c spálené mám dlaně
prsty žlutá směs
vyhořelá zlost víry
bolestí oheň pálí svíjí
nezná míry
než zahojí ji
jenom chladný děšť ...
° 12
kapka noci
jsi vlčí akela
třpytivý oblouk
dnešní den
v něm jsi mne sváděla
do smutku černých šátků
v mém hvězdohracím
letohrádku
halena
moruší kokon
zvednuté lokty
hbité prstíky ve vichrech dechů
dírkami flauty poskakující
v plechu
stříbrný fleuret
s hrotem
vetknutým do tvé hlavy
ubírá chlad
tvým zimomřivým rtům
po souznění hlad
prý mne máš přečtenýho
já ještě nezačal psát
že nejsi kapka noci
v déšť hluchých slůvek upadlá
už neříkej mi prosím
šašku z divadla
šeptej mi o polibcích
po půlnoci z trucu
svojí touhou
rád bych ti zbarvil pusu
pláčem gejzíru
průlivem něhy z očí
dlouho
dlouho nám
těla trouchniví
z hlíny
až do prostaty
a smutky pramení
z dlužebních úpisů
důvěry a viny
že já jsem jiný
úplně
jiný...
° 13
kdo jsi a jaká ?
odněkud
ode dna
mariánských příkopů
proudí tvé vlnění
až ke stropům
bláznění
valíš se prostorem
jak ranní mlha hor
k dolinám usedáš
leitmotiv kněží
vyhráváš zvonečkami
nad špičatou věží
do výšek
zvonice klátí se
v poledne
hlavami pampelišek
pod cheopsem pyramidy
v sarkofágu
tvoje tvář
v zlaté masce
není mrtvá
jenom v elipsách
krouží slůvka
z jedné do druhé dlaně
tvoje ruce právě
do tance zvou mne
marně ?
° 14
zoufalství
v slzičkách svalí se
z nočního snění
zpod víčka
na lících chvíli vyčká
změny
po pádu do zapomnění
srdce falešnou přijalo ránu
až vrátka krve
svírají stah
oko přijalo obraz
s jiným tě vidělo
a v mžiku píplo storáz
signálem do center mozku
film zrady
posouvá žalu pásku ploskú
na bílém plátně v kině
jako pláč
smutek šumí v klíně
nemůžeš bourat
co jsi nestavěla !
proč v marnost stavíš
záblesk mých očí !
pro tebe
z mostu skočím
málem se banging prorval
s odkazem slavné smrti
pikolík ve své flautě
spolu ležíme v autě ..
° 15
poděkování
odpusť
že já jsem někdo jiný
že za svítání
i při západu slunce
vyzařuji stíny
tělo bez duše
seznalo osud hlíny
duše bez těla
k tobě vletěla
..proto jsem zimomřivý
tvoje je poesie
zas vzlínáš ve mně ...cit
děkuji ti
děkuji
že pomohla's mi odeznít...
° 16
diana
protože
ty na světě jsi jediná
jsi mojí kůže s hlínou srůst
tvé kvítí
v sobě nechám růst
v barevných slůvkách voníš
z úst
v modré hladině očí
máš štíhlé ruce
na mých ramenou
strhneš se prudce
s vlasy nade mnou
jako Diana se vypínáš
a na světě jsi jediná
jasná i tajemná
teskná i radostní
každinký tvůj bod poznám
s přesností
jenom rty ke rtům
může dovésti
ne nemůžu se v tobě splést
mé viny mě už nikdo nezprostí
vjezd
do nebe...tmu protíná
na světě byla's jediná
agd©jordan
Rohatec-09-2004
Prihlásiť na odber:
Príspevky (Atom)